Šedá je teorie, zelený strom praxe. Proto jsme s žáky VI. A v pátek 13. ledna prakticky prozkoumali stavbu a způsob života a chování žížaly obecné. A šlo o opravdové orgie, jen se týkaly pouze žížal v rámci badatelsky orientované výuky. Každý statečný šesťák svou žížalu pojmenoval a změřil. Pak jsme žížalám nachystali překážkovou dráhu, abychom zjistili, že překážku přelezou. Dalším testem s tmavou a čirou zkumavkou jsme si ověřili, že je žížala světloplachá, a dá přednost tmě před světlem. V další fázi pokusu jsme opravdu napjatě poslouchali, zda vydává žížala při plazení nějaké zvuky. A šustění nás přivedlo na domněnku o štětinách na břišní straně těla. A opravdu, ti statečnější protažením žížaly mezi prsty cítili šupinky a poznali, že rostou směrem od hlavy. Předposledním pokusem jsme chtěli zjistit reakce žížal na podráždění – trochu jsme do nich šťouchli párátkem, nejprve v hlavové části, pak na konci těla. Všechny získané poznatky žáci zaznamenali do svých laboratorních protokolů, kam svou žížalu i nakreslili. Nakonec jsme žížaly vypustili do připravených žížalárií, aby v klidu, až do pondělka, kypřily půdu. Všechny získané poznatky žáci zaznamenali do svých laboratorních protokolů, kam svou žížalu i nakreslili.
V pondělí jsme pak pozorovali vzniklé chodbičky a promíchání půdy, čímž jsme si ověřili užitečnost těchto kroužkovců. Ale nejen v přírodopise jsme se o žížaly zajímali. Ve fyzice jsme si vypočetli průměrnou délku žížaly, v hudební výchově si žáci zazpívali známou píseň Chytila jsem na pasece žížalu, a nakonec na výtvarné výchově žížalu znovu nakreslili. Samozřejmě, žádné žížale nebylo ublíženo, a všechny se vrátí na zahradu, kam patří. Tyto orgie se všem moc líbily a přinesly oživení do jinak trochu šedé výuky.
Ing. Pavlína Cankařová
